Smutek jezevčíka Matýska

Šťastný příběh jednoho nešťastného pejska. Když loni nečekaně zemřela moje maminka, zůstal po ní 9 letý jezevčík Matýsek. Žili jen spolu, a maminka pro něho byla celý svět, který se mu zhroutil. Vzali jsme si ho samozřejmě k sobě, ale šlo to s ním z kopce. Byl stále smutný, skoro nežral, pil málo, a neměl absolutně o nic zájem. Jeli jsme tedy na veterinu, tam mu něco napíchali, ale nezlepšilo se vůbec nic. Když už to trvalo 3 týdny, opravdu jsme se o něho báli, jeli jsme na doporučení zkusit pomoc biorezonance u paní Kořínkové. Nevím, co s ním udělala, jen jsem zaznamenala, že podpořila orgány, odstranila nějaké blokády, a dala antistresový program, a udělala mu celkovou harmonizaci. Výsledek byl nad naše očekávání. Po příjezdu domů se Matýsek bez velkého přemlouvání konečně pěkně nabaštil a napil, a šel spokojeně spinkat do pelíšku. Od druhého dne byl jako vyměněný - konečně začal mít zájem o své okolí, začal prozkoumávat zahradu, a začalo mu opravdu chutnat. Stačila jedna terapie a čip nalepený na obojku, a byl to zase ten Matýsek, jakého jsme znali. Srdečně moc děkujeme, milá paní Kořínková, za Matýska, a určitě i za maminku.